Gurudži hovoří o disciplíně a svobodě

Bez disciplíny nemůžete uspět v žádné činnosti. Pokud budete například chodit cik cak po ulici a narazí do vás auto, vaše svoboda může způsobit nehodu. Disciplína je bezpečnostní prvek. Na začátku vypadá jako přísná regulace, ale v momentě, kdy pracujete s láskou, disciplína  zmizí a na jejím místě se usadí vášeň pro nejvyšší cíl. Do té doby o tom přemýšlíme jako o disciplíně. Ale pro nás to znamená, že ovládáme sami sebe, abychom se k vášni pro nejvyšší cíl dostali. Když dojde k transformaci, disciplína se náhle vytratí a stanete se součástí předmětu, o který vy i já usilujeme.

Bojoval jsem a nic nepřicházelo. Takže jsem musel nesmírně cvičit a postupovat přísně, abych toho stavu dosáhl. Došel jsem na kraj propasti a zbývaly jen dvě cesty – buď s důvěrou skočit, nebo to vzdát a odejít, přijmout výzvu nebo říci sbohem. Nemohl jsem zůstat na půl cesty. V momentě, kdy jsem skočil se už nejednalo o disciplínu – stala se z toho vášeň, nutkání pokračovat dál. To byla změna. Tehdy jsem zažil svobodu. Svoboda přijde, když disciplína přemění disciplínu ve vášeň pro umění.

Když jste se jednou rozhodli, jaký směrem se bude ubírat vaše činnost, která je pro vás přínosem, neměli byste zakolísat. Pevné přesvědčení a disciplína jsou nezbytné pro to, abyste uspěli. Když zaváháte, ztratíte cestu a nutně se objeví zklamání. Zejména v mládí se pokušení objevuje snadno a s velkou silou. Musíte být pozorní a nepoddat se nízkým vlivům.  Nevěnujte pozornost tomu, co budou v tu chvíli přátele říkat. Přemýšlejte o jejich slovech, hledejte jejich motiv. Měli byste si dávat pozor, abyste nebyli svedeni z cesty svými takzvanými přáteli a těmi, co to s vámi „myslí dobře“.

Aby bylo možná chápat jógu, je třeba rozdělit ji na tři části. Začíná od základu a ukazuje, jak dosáhnout nejvyššího osvobození a svobody od utrpení a bolesti. Pataňdžali nebyl prvním, kdo představil jógu veřejnosti. Úplně první Pataňdžaliho sútra vysvětluje shromáždění tradičních praktik jógy do jednoho celku, protože byly do té doby roztříštěné a on je posbíral. Vyjadřuje to slovem anušásanam. Šásana znamená vedení, pravidla správného chování, anu označuje následování tradice. Pataňdžali říká: „Vysvětluji, co jóga znamená. Jóga, která byla tradičně předávána k vytvoření disciplíny v nás samých a k porozumění změn vědomí.“

Obě etické disciplíny, které Pataňdžali popisuje tak, aby vedly průměrného člověka k pochopení hloubky etického života, existovaly od nepaměti a jsou popsány v prastarých textech jako jsou Védy nebo Upanišady.  Když se odkazuje v první sútře ke slovu anušásanam neboli disciplíně nebo způsobu chování, který by se měl dodržovat, má na mysli, že lidé by měli postupovat podle nauk vytvořených předchozími mudrci, což zahrnuje celou řadu disciplín: etickou, fyzickou, morální, mentální, intelektuální a duchovní. Když se tedy zaobírá 8 aspekty jógy, první dva z nich, jamy a nijamy byly od nepaměti určeny pro růst každého jednotlivce. Jsou to pilíře, na kterých má každý z nás stavět v rámci vývoje svého já. Ostatní tři aspekty jógy, ásany, pránájáma a pratjáhára jsou navazujícími stupni a vedou k fyzickému, mentálnímu, intelektuálnímu a duchovnímu  vývoji.

Jóga bezpochyby vyžaduje disciplínu a mladí se jí neradi podřizují. Chtějí být volnými ptáky, nemajíce nad sebou žádnou kontrolu. Chtějí, aby se vše odehrávalo jako ve fast foodu. Fast food ale neposkytuje žádné skutečné živiny, a tak se zvyšuje četnost nemocí. Kvůli zavedení fast foodu je třeba hledat nová jména pro nové nemoci. Jídlo ovlivňuje mysl. Špatné jídlo, špatná mysl! Proto jsme se stali tak individualistickými a zajímáme se jen o to, jak vydělat peníze za každou cenu, abychom si mohli užívat života. Neuvědomili jsme si, že život je tu pro něco hlubšího než jen momentální uspokojení smyslů.

Jógoví mudrci dali lidským bytostem 4 cíle života. Těmi jsou dharma, artha, káma a mokša. První je dharma. Dharma znamená smysl pro povinnost (službu), která ústí v život plný ctností, ale v současnosti je špatně chápána jako náboženství. Dharma neznamená náboženství ale “správný způsob života”. Pak přichází finanční aspekt, artha, což znamená  schopnost vést soběstačný, sebevědomý život. Poté následuje chtíč, káma. Poslední, mokša, znamená osvobození. Proč i tak velcí jogíni, kteří praktikovali a ovládli jógu, udržují tato dvě hlavní světská potěšení, arthu (finance, které přinášejí člověku radost) a kámu (chtíč, sexuální radost), mezi způsob správného života – dharmu – a osvobození – mokšu (tedy to co nás má osvobodit z pout světa)? Neříkali: „Zřekněte se”. Naneštěstí, v současnosti uslyšíte od neo-jogínů slovo „zřekněte se”. Ale géniové toto neříkali. Naopak nám říkali, abychom si užili světské radosti s disciplínou, a omezili je břehy správného žití – dharmy – na jedné straně a osvobozením se ze sítě smyslů – mokši na straně druhé. V případě, že člověk spadl do vlivu arthy a kámy a uvízl v něm, moudří lidé věděli, že jóga je jedinou odpovědí. Proto byla v jejich době jóga tak rozšířená. Byla tak oblíbená, že se její význam postupně ztratil a v paměti zůstaly jen její přínosy.Středem zájmu se staly přínosy dýchání, efekty pozic – ásán, přínosy meditace apod.

Naše smysly jsou jako koně, tělo je kočárem, mysl představuje otěže a vozkou je duše nebo skutečné Já. Pokud jsou otěže volné, koně splašeně utíkají a skončí to katastrofou. Podobně je nedisciplinovaná mysl přitahována k lákadlům tohoto světa. Ovládnout mysl a kontrolovat ji je tím, co jógašástra, neboli věda o józe, učí. Touto disciplínou si uchováváme energii pro správné žití, správné myšlení, a správné porozumění sebe sama. Ve zkratce říkám, že učí opravdové umění žití. To je vnitřní myšlenkou.

Svoboda je nepochopená. Mnozí si myslí, že svoboda znamená povolit jakékoliv jednání. Ve skutečnosti svoboda přichází až s disciplínou, je to konec disciplíny, který v závěru vede člověka naslouchat jeho vnitřnímu hlasu a podle toho konat. Svoboda nastane, když se disciplinovaná akce přemění prostřednictvím důkladné disciplíny v akci přirozenou.

Přeloženo s laskavým svolením Rajvi Mehty z časopisu Yoga Rahasya (svazek 22, číslo 1, rok 2015) Veronikou Tomko, korektura Richard Lipka.